Slinivka

Tento životně důležitý orgán se v lidském těle nachází v oblasti, které je centrem emocí. Jsou to naše vlastní subjektivní emoce, které se rozhodujeme prožívat, které jsme prožívali i v minulých životech a nezpracované si je přinášíme i do současné inkarnace. A jelikož se domníváme, že tyto emoce nebo i nejrůznější city jsou naším vlastním já, mylně se s nimi identifikujeme a tím pádem si sami vytváříme utrpení se všemi důsledky, ke kterým lze neomylně přiřadit i dysfunkce a onemocnění slinivky. Zde je namístě vysvětlení pomocí porovnání člověka se zvířetem. Toto centrum emocí máme totiž společné se zvířaty, respektive zvířata také prožívají svoje emoce jako je strach, sexuální pud, touhy žrát, ale i radost. Tady na Zemi se ovšem člověk od zvířete zásadně odlišuje. Zatímco máme se zvířaty společné fyzické tělo a emoce, člověk má navíc díky více vyvinutému mozku i rozum. Ovšem tím nejpodstatnějším rozdílem je u člověka přítomnost lidského ducha. Lidský duch je totiž Božím stvořením člověka a je tak ze svojí podstaty nadřazen emocím. Duchovní vědomí je skutečné lidské já, zatímco zvířecí já je plně ponořeno v jejich emocích. Zvířata tak nemají narozdíl od člověka jinou možnost, než se se svými emocemi a pudy ztotožňovat. Od člověka se očekává, že svoje emoce a pudy bude ovládat, že je bude mít pod kontrolou a že se s nimi nebude identifikovat, protože má nástroj, který mu nabízí duchovní vědomí. Nabízí, nevnucuje. Člověk má svobodu volby. Zvířata nikoli.

Proto potom člověka potkávají nejrůznější potíže se slinivkou, která velmi citlivě a bouřlivě reaguje na všechny emoční a citové výkyvy, jsouc umístěna doslova v jejich líhništi. Lidé se často emocionálně poraní a v důsledku takového zranění se uzavřou, zablokují proudění energie, aby nebyli více trápeni. Důsledkem je třeba cukrovka.  To se děje často při přerušení dlouholetých citových vazeb například smrtí partnera, rozvodem, u dětí ztrátou rodiče nebo obou rodičů apod. Nemusí to být jen ztráta citového odbytu, ale i jakési vyprchání časem, kdy už proudění energie v tomto centru je samo oslabeno a zároveň není transformováno na vyšší tedy duchovní stupeň. Na příkladu se slinivkou můžeme vidět, jak důležitý je pro člověka duchovní vývoj a růst, jak moc by se měl sám snažit na sobě duchovně pracovat a začít žit jako skutečné stvoření Boží, mající pod kontrolou svého duchovního vědomí emoční centrum reprezentované slinivkou a racionální centrum zastoupené mozkem.

Slinivka nesnáší výkyvy, extrémy, proto se vyvarujme krajním emocím a jejich projevům pomocí těla, a na tělesné rovině krajním chutím v jídle a nápojích. Zpětně extrémní chutě nás zase podporují v extrémním projevu emocí, které nemůžeme dost dobře zvládat, a dostáváme se tak na zvířecí úroveň, což je přesný opak našeho poslání člověka na Zemi.