Šalvěj obsahuje silici s thujonem, cineolem, kafrem, borneolem, dále katechinové třísloviny, pseudotřísloviny, kam patří některé organické kyseliny jako kyselina kávová, dále triterpeny, hořčinu carnosol, diterpenové hořčiny abietanového typu, lakton salvin s fytoncidní účinností, saponiny, pryskyřičné látky, vitamíny skupiny B a látky podobné ženskému hormonu estrogenu.
Působení šalvěje je široké. V malých dávkách podávaná formou chladného nápoje snižuje pocení. Je prospěšná při gynekologických obtížích, především u žen začínajících menstruovat a v období přechodu. Šalvěj silně antibioticky působí na široké spektrum mikrobů při léčbě močových cest, bolestí v krku a angín, zažívacího ústrojí a gynekologických zánětů. Má i rozsáhlé zevní použití na nehojící se rány, jako koupel, kloktadlo apod. Macerovaná v alkoholu působí jako prostředek pro zvýšení krevního tlaku, použitá při masírování pokožky hlavy je vhodná při padání vlasů, pití nálevu pomáhá při pásovém oparu, odvar účinkuje při zápachu z úst a plísni, zajímavým receptem je starý slovinský návod proti cukrovce – během dne sníme 5 až 7 čerstvých listů šalvěje. Šalvěj působí protizánětlivě, proti křečím, upravuje žaludeční potíže, potlačuje nadýmání, působí na žlučník, podporuje tvorbu žaludečních šťáv (a tím také slinivku – produkci inzulinu), hojí zánětlivé sliznice žaludku a střev.
Používání šalvěje je tak hluboce rozšířeno, že lidé začali v šalvěji vidět zcela obyčejnou bylinu, kterou lze používat prakticky jakkoli. Je třeba si především uvědomit, že thujon, obsažený v silici, je poměrně toxický. Proto šalvěj není vhodná k dlouhodobému podávání. Nejúčinnější, ale také nejtoxičtější jsou lihové výtažky, z vodných výluhů nálev, případně macerát. Odvar poskytuje léčivo, ve kterém jsou zastoupeny především třísloviny a toxická část silice vyprchá, takže odvar je méně účinný a relativně neškodný. Předávkováním by mohlo dojít ke vzniku pseudoepileptického záchvatu. Při logickém a rozumném dávkování šalvěje však žádné nebezpečí nehrozí.