Proč chceme nahrazovat nepotřebné?
V dnešní době roste počet lidí, kteří přestali či přestávají jíst maso, ať už z toho či onoho důvodu. S tím přichází i otázka, jak a čím maso nahradit. Ovšem otázka by měla spíše znít: proč bychom vůbec měli maso nahrazovat?
Maso není pro člověka zdrojem žádných živin, které by nebyly obsaženy v jiném druhu potravin a nejenže není z tohoto hlediska nenahraditelné, nýbrž je naopak nepotřebné, škodlivé a navíc tělo o některé potřebné látky připravuje. Pokud maso obsahuje něco navíc, potom jsou to především toxické látky, které jistě nahrazovat nechceme.
Potřebné aminokyseliny, vitamíny, minerály a stopové prvky se nacházejí v dostatečném množství v ovoci, zelenině, ořeších a semenech, které jsou pro člověka přirozenou stravou, a tu také umí jeho tělo oproti masu správně strávit a zužitkovat.
Jak zajistit příjem potřebných živin bychom se neměli ptát, pokud přestaneme jíst maso, ale naopak když maso jíme. Nahradíme-li porce masa rostlinnou stravou, nejenže přijímáme mnohem větší množství pro tělo důležitých látek, ale tyto mají i větší přisvojitelnost. Například hovězí maso a játra obsahují hodně železa, avšak jeho využitelnost z živočišných zdrojů je jen 10 až 20%. Naproti tomu zelenina je na železo středně bohatá, ale železo se z ní dobře aktivuje. Jediné dvě potraviny mají aktivaci železa takřka stoprocentní, a to jsou melasa a hnědý nerafinovaný cukr.
V souvislosti s masem je často zmiňován vitamín B12. Ten se nachází též ve slunečnicových semenech, chaluhách, banánech, hlívě ústřičné, zelí, především kvašeném, celeru, citrusech (grapefruity, pomeranče, citróny)… Jelikož je denní norma 3mcg, nemělo by v podstatě k nedostatku vitamínu B12 vůbec docházet. Paradoxně nedostatkem tohoto vitamínu trpí především ti, jejichž součástí stravy je maso a ostatní živočišné produkty. Měli bychom se spíše zamyslet nad tím, co zásoby vitamínu B12 v našem těle likviduje a tím jeho nedostatek způsobuje a na to se zaměřit. Jsou to především různé léky, antikoncepce, syntetické vitamínové doplňky, které vyvolávají nerovnováhu vitamínů a minerálů, dále je to nedostatek kyseliny solné (žaludečních kyselin) a nedostatek určitých enzymů.
Jediná otázka čím nahradit maso, která může být smysluplná, je ze strany našich chuťových buněk. Je to jen naše závislost a zvyk, které se stále ozývají, ukazují nám, že na upírané maso máme stále chuť, a proto se snažíme nacházet náhražky, které by nás alespoň vzdáleně uspokojily. Nejčastěji vyhledáváme sojové „maso“, protože nám svojí konzistencí maso alespoň připomíná. Je důležité si uvědomit, že pokud odmítnutím masa jako součásti svého jídelníčku touha po něm zůstává, je to náš vnitřní problém, nesoulad v tom, co vnitřně cítíme a co konáme, nevyřešený vnitřní konflikt. Naše rozhodnutí nejíst maso je jen navenek, jakási vnější póza, které chybí důležitý vnitřní aspekt, správný důvod, vnitřní rozhodnutí srdcem, ne rozumem.