Plíce

Stejně jako dýchací přístroj umožňuje potápěči dýchat pod vodou a splynout s tímto pro člověka nepřirozeným prostředím, slouží nám plíce jako nástroj pro pobyt na Zemi, kde bychom přirozeně žít nemohli. Dýcháním se doslova ztotožňujeme se Zemí, s životem ve hmotnosti Země. Cítíme, že naše domovina je jinde, že tělesnost sice potřebujeme, ale jen jako nástroj. Dýchání plícemi nás velmi uzemňuje a ukotvuje právě tady a teď, spojuje naši duši s tělem. Potřebujeme-li se uklidnit, stačí se soustředit na nádech a výdech. Právě těmito činnostmi plic začíná a končí náš pozemský tělesný život.

Většina problémů s dýcháním, nemocí dýchací soustavy jako astma, zánět plic apod. vždy upozorňuje na naše potíže se zvládáním života v realitě hmoty. Všimněme si, že dýchání, stejně jako tlukot srdce či trávení, je primárně řízeno nikoli naší vůlí, ale tzv. podvědomě. Jsme tak upozorňováni na skutečnost, že zde na Zemi platí určitá pravidla a že je musíme dodržovat, jinak zemřeme, nebudeme moci déle zůstávat ve hmotném těle. Jsme nuceni dýchat a často leccos nemůžeme rozdýchat, jsme zadýcháni, nemůžeme popadnout dech, lapáme po dechu, jsme dušní, dýchaviční, kašleme. Zkrátka máme narušen základní životní rytmus nádechu a výdechu, nějak se s tou naší realitou neumíme popasovat.

Plíce, jako orgán pracující na okysličování krve, máme společný s mnoha druhy zvířat. Vedle nás dýchají stejný vzduch psi, krávy, koně, sloni, zkrátka všechna zvířata, která ve svém vývoji vylezla z vody a začala dýchat vzduch. Člověk ovšem přichází na planetu Zemi z duchovního světelného domova a zde se obléká do pozemského těla, dýchá stejný vzduch s ostatními živočichy, jako by jim měl ukázat a říct: dýchám teď s vámi stejný vzduch, abych vám i této planetě pomohl. Člověk v hloubi duše intenzivně cítí, že má omezený počet nádechů a výdechů, aby mohl svoje poslání na Zemi naplnit.