Pánev, křížová kost

Pánev spolu s křížovou kostí představují pro fyzické tělo současného člověka základní nosný systém. Leží na nich tíha bezmála celého těla. Kosti jsou nejhutnější částí lidského těla a připomínají nám, jakožto jeho uživatelům, jak moc jsme museli ve svém tělesném vývoji zkostnatět, abychom pochopili, kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme.

Dnes považujeme za naprosto přirozené, že chodíme po dvou nohou, páteř máme ve svislé poloze a volné ruce. Ač křížovou kost tvoří pět srostlých obratlů, v nichž není již ukryta mícha, představuje toto místo centrum extrémní životní zátěže jak na tělesné, tak i duševní rovině.

Tíha našich potíží, obav o život, o hmotné zabezpečení a vůbec zvládání elementárních potřeb se ukládá právě v kříži a může dorůst takových rozměrů, že se cítíme neschopni pohybu, života, kdy můžeme snadno ztratit i vůli k životu a podlehnout rozkladné hnilobné stagnaci. A jelikož je vše v neustálém pohybu, jakékoli zastavení proudu života je vystaveno obrovskému neustále sílícímu tlaku, který působí další a jinou bolest. Začarovaný kruh. Abychom se mu vyvarovali, nechejme se raději životním proudem unášet, s lehkostí a důvěrou, že jsme unášeni samotným životem, a tedy je vše v pořádku. Nestavme mu hráze, nepouštějme se s ním do křížku, aby nás nebolelo v kříži.

Člověk současnosti totiž může díky svému duchovnímu vývoji používat fyzické tělo vzpřímené. To neznamená jen, že chodí po dvou nohou a má volné ruce, ale také má na vrcholu páteře posazenou hlavu. Ta hlava se duchovně otevírá vesmíru a přijímá přes temeno kosmickou energii a duchovní informace, jež obě nám umožňují se duchovně vyvíjet a cítit.

Jinak je tomu u zvířat. Zvířata mají pánev a páteř položenou horizontálně. Tím je váha těla rovnoměrně rozložena mezi zadní a přední končetiny, a především hlava nesměřuje k vesmíru, vzhůru. Zvířata jsou vůči člověku otočena o 90 stupňů a kosmická energie prochází zejména hřbetem a jako by je zatlačovala do hmoty a udržovala je v ní.  Již z těchto rozdílů mezi člověkem a zvířetem lze přinejmenším tušit onen kříž mezi animální a lidskou existencí a s ním spojenými nároky na zvládání každodenního života a zejména vyvstává povědomí jasného cíle.

Ještě více pochopíme, přidáme-li do porovnání rozdílů i rostliny. Pohlédneme-li na strom nebo stromy v lese, vidíme, že mají nejen zcela odlišné tělo bez kostí, masa, krve, šlach, ale také se nemohou hýbat. Druhý pohled nám nabízí úžasnou podívanou na stromy, jak vězí svými ústy, kořeny, zakousnuté a ponořené do hlíny, odkud jsou neustále připraveny přijímat potravu a také ji neustále přijímají. K nebi, k vesmíru vzhůru jim směřuje nikoli hlava jako u člověka, ale rozmnožovací orgány. Kosmická energie tedy prochází u rostlin zejména pohlavním ústrojím a umožňuje jim rychlou reprodukci. Rostliny jsou vůči člověku otočeny ve hmotě o 180 stupňů, vůči zvířatům o 90 stupňů.

Člověk, postaven do hmoty, užívá sice vzpřímeného těla a s ním spojné výhody přímého napojení na vesmírné energie, ovšem musí tu sílu umět používat. Jinak se nutně dostává do problémů s bolestí křížové kosti, která, sama vzniklá srůstem pěti obratlů, je nepružná, odráží člověku jeho vlastní nepohyblivost, ztuhlost, zkostnatělost.