Něco o vitamínu B12…

Mnohé názory o zdraví a zdravém životě jsou mylné.

Tyto názory se dědí v našich rodinách a učí se v našich školách z nevědomosti, nebo nám jsou zcela záměrně vštěpovány televizí a ostatními médii, aby se zvýšil prodej určitých produktů. „Pijte mléko, neboť obsahuje vápník“ – to je jeden z největších mýtů. Stejně tak proteinový mýtus. Stali jsme se společností s vysokou spotřebou bílkovin, na čemž má lví podíl potravinářský průmysl.

Patří k těmto klamavým názorům, které jsou nám vsugerovávány, i vitamín B12?

Lidé, kteří chtějí a hledají informace, již dobře vědí, že živočišné produkty pro svůj život a zdraví nepotřebují, stejně tak žádné doplňky stravy, které naopak uvádějí náš organismus do nerovnováhy. Kdykoli se diskutuje o veganské či vegetariánské stravě, stává se vitamín B12 strašákem, i když se očividně jedná o obhajobu stravy obsahující maso jiných živočichů, a to jak těmi, kteří maso konzumují, tak i průmyslu, který na tom vydělává.

Aktivní vitamín B12 je syntetizován bakteriemi, živočišné tkáně jsou pouze jeho skladištěm. Pro masožravce a všežravce s vyšší potřebou tohoto vitamínu, jsou potom jiní živočichové v potravním řetězci jeho zdrojem.

Živočišné druhy, které nejsou uzpůsobeny ke konzumaci masa, a k těm se řadí i člověk, mají potřebu vitamínu B12 minimální a tento vitamín mohou získat částečně z rostlinných zdrojů, především však díky bakteriím v jejich zažívacím traktu, které vitamín B12 produkují.

Z rostlinných zdrojů, obsahujících tento vitamín, můžeme jmenovat slunečnicová semena, banány, chaluhy, zejména řasa nori, která obsahuje vitamín B12 díky bakteriím, žijícím v symbióze na jejím povrchu, hlívu ústřičnou, zelí, především kvašené, celer, citrusy (grapefruity, pomeranče, citróny)…

Trávicí trakt člověka, od úst až po konečník, obsahuje bakterie, které vytváří vitamín B12 v malém, ale pro jeho potřebu dostatečném množství. Nejvíce těchto bakterií se nachází ve střevě, a to 4 triliony bakterií na 1 cm3 stolice, avšak zde vyprodukované vysoké množství vitamínu B12 není okamžitě k dispozici pro absorpci, neboť k té dochází již v kyčelníku.

Lidské tělo má vyvinuty vysoce efektivní a jedinečné mechanismy vstřebávání, využití a zachování - nejen tohoto vitamínu.

Jelikož je denní potřeba méně jak 3µg, což ukazuje na skutečnost, že lidské tělo je nastaveno na pouze nepatrné množství této živiny, nemělo by v podstatě k nedostatku vitamínu B12 vůbec docházet. Paradoxně nedostatkem tohoto vitamínu trpí především ti, jejichž součástí stravy je maso a ostatní živočišné produkty.

Měli bychom se spíše zamyslet nad tím, co zásoby vitamínu B12 v našem těle likviduje a tím jeho nedostatek způsobuje, a na to se zaměřit. Jsou to především různé léky, antikoncepce, syntetické vitamínové doplňky, které vyvolávají nerovnováhu vitamínů a minerálů, dále je to nedostatek kyseliny solné (žaludečních kyselin) a nedostatek určitých enzymů.

Vitamin B12 je jediná živina, která vyžaduje k efektivní absorpci látku, produkovanou buňkami žaludku, jež se kombinuje po kyselém trávení s vitamínem B12, uvolněném ze stravy. Tento komplex je potom aktivně absorbován na konci tenkého střeva (v kyčelníku).

Dále je tu druhý proces, nazývaný „pasivní vstřebávání B12“, který se odehrává ve střevě. Tento mechanismus je však méně efektivní, účinný asi 1 : 1000, takže by člověk musel užívat velké dávky neaktivního vitamínu B12, aby vynahradil nedostatek B12 v případě onemocnění žaludku a tenkého střeva.

Vitamín B12 se ukládá především v játrech, v množství asi 2 až 5 mg. To znamená, že většina lidí má přinejmenším tříletou rezervu této životně důležité živiny. Šetrné zacházení organismu s vitamínem B12 prodlužuje tuto časovou rezervu desetkrát. Po vyloučení prostřednictvím žluči do střeva je většina vitaminu B12 znovu absorbována v kyčelníku pro další použití. V důsledku této recirkulace ve skutečnosti trvá v průměru 20 až 30 let, než se vitamín B12 ze zásob vyčerpá. Avšak jen v případě, že by nebyl žádný vitamín B12 přijímán, což je nemožné i na striktní veganské stravě kvůli bakteriálnímu zdroji B12 ve střevech, kontaminované rostlinné potravě a životnímu prostředí.

Téměř všechny případy nedostatku vitaminu B12 u pacientů dnes i v minulosti, jsou způsobeny onemocněním střev a nejsou způsobené nedostatkem B12 v jejich stravě. Poškození žaludku, obvykle z autoimunitních onemocnění nebo operací, zastaví produkci potřebného faktoru k absorpci. Poškození kyčelníku brání reabsorpci, a přerušení recirkulace způsobuje ztrátu vitaminu B12.

Při zdravém životním stylu a pestré přirozené stravě k nedostatku vitamínu B12 nedochází, náš organismus je takto nastaven, stejně jako je tomu u zvířat, u nichž maso není součástí jídelníčku. 

Nebo že by to člověk nedokázal? Že by zrovna nás Stvořitel jako své „vrcholné dílo“ tak špatně do života vybavil?