Lymfatický systém, chodidla

Nemůžeme nespojit tyto dvě části lidského těla. Zdánlivě spolu nesouvisejí, ovšem jen do okamžiku, než pochopíme, že zde máme co do činění se zvláštním druhem lidí, kterých se potíže s těmito dvěma oblastmi těla týkají.

První lymfatický systém souvisí s oběhovým a imunitním systémem. Mimo jiného zbavuje tělo toxinů a zajišťuje správnou obranyschopnost organizmu.  K tomu používá lymfatické uzliny, lymfatické dráhy, mízu a orgány jako slezinu, brzlík nebo třeba mandle. Potíž je v tom, že tento systém není poháněn srdcem a nutně ke své činnosti pohyb potřebuje. Potřebuje, aby se tělo skutečně hýbalo, což bývá právě u lidí s poruchami imunity problém.

Z duchovního pohledu jde o nutnost pohybu vnitřního, tedy duševního a duchovního, ovšem často z opačných důvodů než u lidí s poruchami oběhového či žilního systému nohou. To proto, že nebývá nutné korigovat energii v hlavě, rozumu a intelektu směrem k duchovnu, ale naopak, od duchovna a iracionality směrem k rozumu a hmotě. Proto je více důležitý pohyb těla jako hmoty, cvičení a manuální práce apod. S nutností zapojit se více do reality souvisejí i chodidla, jelikož ta právě neochotou majitele těla podílet se plně na životě ve hmotě a jeho častým odporem k němu vykazují obvykle degenerativní deformace, s nimi spojené bolesti chodidel a nejrůznější choroby jejich kloubů, kostí kůže, cévního zásobení atd.

Lidé s problémy s imunitou a lymfou by měli přijmout skutečnost nikoli jako nepřátelskou planetu, či celu, kde musí za trest pobývat, ale spíše jako příležitost projevit svůj svět a svoji skutečnost v této realitě a třeba ji tím i změnit. Hromadění negativních pocitů a dojmů vede v těle k ucpávání lymfatické soustavy, často s nedostatkem pohybu z důvodu přetížené psychiky a dobrovolné nečinnosti, lenosti a neochoty se jakkoli projevovat.

Chodidla jsou symbolem skutečného spojení a styku se Zemí, s momentální skutečností, a proto často trpí nejrůznějšími neduhy chodidel právě lidé extrémně citliví, iracionální, sniví, kteří raději žijí ve svojí skutečnosti, protože ta zemská je příliš bolí. V důsledku takové bolesti se bortí jejich imunita, protože je jejich duše přetížena a zatlačována do hmoty takovou silou, že se často ani nemohou a nechtějí hýbat.

Východiskem je vskutku sebrání všech duchovních sil k přijetí pozemského života jako dokonalé příležitosti k demonstraci vítězství ducha nad hmotou. To nebývá jednoduché, protože tito citliví a často jemní lidé bývají psychicky labilní a obvykle nemívají světské ambice. Tyto tendence je třeba překonat stanovením ušlechtilého cíle nebo lépe ušlechtilých cílů.