Luna – podstata ženskosti
Při studiu aspektace Luny a jejího umístění ve znameních horoskopu se vlastně zabýváme jednou ze základních forem projevů života. Podstatou ženskosti. Luna představuje kořeny, z nichž vyrůstají všechny další šlahouny pasivních, citových a emocionálních součástí osobnosti. Člověk může úplný význam vibrací Luny pochopit teprve tehdy, když uzná, že i on má v sobě esenci utkanou z obou druhů polarity.
Luna představuje spojku mezi egem a rodinným zázemím. Ona je prostředníkem, skrze nějž muž promítá sebe sama do plynoucího proudu života.
Lunu tedy pojímáme jako princip mateřství. Pomocí prožitků spojených s mateřstvím prochází lidstvo lekcemi, které nejsou, co se týká rozsahu, hloubky a závažnosti, nahraditelné ničím jiným. Jen v matčině sebeobětování prochází marsovské sobectví, egoismus, dominance a destrukce prvotní alchymickou transmutací. Skrze pohnutky, které vedou primitivní a animální část ženy k propůjčování svého těla bolesti, je zajišťována kontinuita proudu života. Pokud dojde k potřebě podpořit jiného člověka nebo jiné lidi, tehdy se projeví mateřské aspekty. Luna představuje nejhlouběji zakořeněné projevy prvků, které jsou součástí ženského principu.
Na stupeň a intenzitu mateřských vlastností poukazuje znamení, v němž se Luna nachází.
Znamení, v němž stojí Luna, ukazuje v dívčím horoskopu – v horoskopu potenciální matky – v podstatě to, jakou matkou tato žena bude nebo může být. Aspektace této planety vypovídá o tom, jakého charakteru budou její prožitky v mateřství. Pokud popřemýšlíme nad horoskopem chlapce, bude postavení Luny odrážet jeho zážitky z domova a jeho vztah k ženám všeobecně.
Luna představuje mentální faktor, symbolizuje procesy v podvědomé „mysli pocitů“, ne procesy spojené s nějakými odtrženými a neosobními myšlenkami. Představuje mínění založené na vlastnostech získaných od rodiny nebo z okolí, které mohou, ale nemusí mít souvislost s aktuální situací zrozence. Jinými slovy, Luna zastupuje myšlenky motivované emocionálními reakcemi, a v tomto pojímání signifikuje osobní hledisko, které se dozajista projeví, kdykoli se jedinec zabývá nějakou osobou nebo věcí ve stavu negativního emocionálního rozpoložení. K lidem a k věcem jsme připoutáni jen do té míry a takovým způsobem, jaké pocity k nim chováme. Dokud je zohledňován osobní postoj, zúčastňují se na realitě i naše pocity. Pouze pokud se nám podaří eliminovat pocity, odstranit předsudky, překonat vlivy ze strany rodiny i rodičů a vybudovat si vnitřní rovnováhu, pouze tehdy uvidíme věci takové, jakými jsou ve skutečnosti.
