Cukry
Sacharidy představují skupinu chemických látek složených z uhlíku, kyslíku a vody. Zahrnují škroby, cukry, glykogen, dextriny a celulózu. Jednoduché cukry (monosacharidy) jsou hlavním palivem našeho těla, skrze buňky pomáhají udržovat tělo v chodu. Existuje pět druhů monosacharidů:
- glukóza - ze zeleniny, obsahuje 6 uhlíkových vazeb (hexózy)
- fruktóza - z ovoce, obsahuje 6 uhlíkových vazeb
- galaktóza - z mléka (pouze kojenci), obsahuje 6 uhlíkových vazeb
- ribóza (RNA) - z ovoce a zeleniny, obsahuje 5 uhlíkových vazeb (pentózy)
- deoxyribóza (DNA) - z ovoce a zeleniny, obsahuje 5 uhlíkových vazeb
Je ovšem třeba si uvědomit několik významných rozdílů mezi jednotlivými cukry.
Glukóza (jednoduchý cukr) a její výchozí složky, jako škrob a celulóza, tvoří nejhojnější organické chemické sloučeniny na Zemi. Vzhledem k tomu, že naše tělo dokáže využívat látky pouze v jejich nejjednodušších formách, musí se všechny složené cukry (disacharidy a polysacharidy) nejprve rozštěpit na jednoduché cukry (monosacharidy). Jakmile jsou složité cukry rozštěpeny na glukózu, je tato absorbována ze střev do krve. Ta ji transportuje do buněk, kde se rozloží na uhlík a okysličí, čímž vzniká teplo a energie. Část uhlíku se uloží pro budoucí energetickou potřebu. Část nadbytečného uhlíku je uložena jako adenosintrifosfát nebo převedena na tuk a/nebo uložena jako glykogen, který se ukládá především v játrech a svalové tkáni, ale může to být i jinde. Jakmile má tělo nedostatek glukózy nebo fruktózy, sáhne do svých zásob glykogenu, kdy se glykogen opět přeměňuje na glukózu.
Jíme-li rafinované čili složené cukry, dochází k zahlcení glukózou, což má za následek nadbytek uhlíkových molekul. Tento nadbytečný uhlík se přeměňuje v oxid uhličitý a kyselinu uhličitou. Oxid uhličitý je vylučován plícemi, ledvinami a kůží. Kyselina uhličitá vyžaduje oxidaci neboli transmutaci kyslíkem či minerálními solemi. Obě tyto látky jsou kyselinotvorné a musí být neutralizovány a vyloučeny, neboť silně přispívají k acidóze.
Fruktóza je nejvyšší energetickou formou monosacharidů. Především neurony (nervové buňky) přitahují molekuly fruktózy. Namísto aktivního transportu, který využívá glukóza, proniká fruktóza do buňky difuzí. Difuze šetří energii pro tělo a jeho buňky. Transport živin buněčnými stěnami vyžaduje energii. Jelikož adenosintrifosfát je energie uložená v buňce, užívá se při aktivním transportu. Glukóza potřebuje pro tento aktivní transport inzulin. Oproti tomu fruktóza nevyžaduje adenosintrifosfát ani inzulin a je buněčnou stěnou jednoduše protlačena či difundována.
Jednoduché cukry rovněž podporují alkalizaci tkání, která je nezbytná pro jejich regeneraci a vitalitu. Fruktóza je nejlepším přírodním elektrickým cukrem a ideální látkou pro regeneraci mozku a nervů.
Syrové ovoce a zelenina jsou nejvhodnější zdroje jednoduchých cukrů.
Složené cukry - existují dva druhy složených cukrů - polysacharidy a disacharidy.
Polysacharidy se rozdělují na dvě skupiny, škrob (škrob, glykogen, dextrin, inzulin) a celulózu (celulóza, hemicelulóza).
Disacharidy se dělí na
- maltózu - ze sladu (2 molekuly glukózy)
- laktózu - z mléka a mléčných výrobků (1 molekula glukózy a 1 molekula galaktózy)
- sacharózu - z cukrové řepy, cukrové třtiny, invertovaných nebo rafinovaných cukrů (1 molekula glukózy a 1 molekula fruktózy)
- v ústech - enzym slinných žláz amyláza (ptyalin) štěpí škrob na maltózu a dextrin
- ve slinivce - pankreatický enzym amyláza (amylopsin) přeměňuje škroby na maltózu a dextrin
- ve střevech - střevní enzym sacharáza přeměňuje sacharózu na glukózu a fruktózu. Střevní enzym maltáza přeměňuje maltózu na glukózu. Střevní enzym laktáza přeměňuje laktózu na glukózu a galaktózu.
- glukóza = energie
- fruktóza = energie
- galaktóza = energie (kojenci)
- glykogen = tuk uložený pro budoucí potřebu energie
- voda
- mastné kyseliny = sekundární reakce
- aminokyseliny = sekundární reakce
- kyselina acetylsalicylová
- kyselina mléčná
- oxid uhličitý
- oxidovaný kyslíkem
- sloučený s různými minerálními solemi, aby se vytvořily nekyselé sloučeniny
- přeměna oxidu uhličitého na hydrouhličitan