Chemické léky
Léčba symptomů „nemocí“ chemickými léky je s ohledem na buňky absurdní, toxická a škodlivá, mnohdy dokonce zhoubná.
Léčba antibiotiky je jednou z nejhorších mezi mnoha chemickými formami léčby, zejména pokud jde o vedlejší účinky, které v těle vyvolávají.
Při úrazech, těžkých operacích, nemocech za špatných hygienických podmínek, těžkých onemocněních a infekcích, které nelze zvládnout přírodní medicínou, zachraňují antibiotika často život. Bohužel děti i dospělí užívají běžně antibiotika i při lehkých bakteriálních i virových infekcích a mnoho kmenů bakterií vyvinulo rezistenci proti běžným antibiotikům. Potom nemohou tyto léky bezpečně pomoci ani při infekčních nemocech, ani ve skutečně život ohrožujících situacích.
Farmaceutická antibiotika většinou obsahují deriváty síry a další vysoce toxické chemické látky. Tato síra je anorganická a hromadí se v těle. Užíváte-li často antibiotika, budete na ně posléze alergičtí a/nebo se vůči nim stanete imunní. Síra je inhibitor tlumící funkce střevních a lymfatických tkání.
Když se objeví symptom nachlazení nebo chřipky, protože jste ucpaní následkem konzumace cukru, mléčných výrobků nebo dalších potravin, které způsobují obstrukce, nějaký stimul (bakterie, plísně, chladné počasí, oslabení) uvede tělo do očistného nebo léčebného procesu. Jelikož je toto zahlenění plné mikroorganismů, nazve se infekcí a naordinují se antibiotika. Ta však utlumí lymfatický systém, přirozená snaha těla odstranit ucpání je tím zastavena. Toxiny, síra a další chemikálie se ukládají ve tkáních (ve střevech, lymfě, lymfatických uzlinách apod.). Nestačí zničit mikroorganismy, které žijí v tomto toxickém hlenu, ale je nutné odstranit i jej. Neustálé potlačování přirozených očistných procesů vede k čím dál většímu oslabení buněk a vyvolává nepřetržitou zánětlivou reakci imunitního systému.
Každé antibiotikum má vlastní škálu vedlejších účinků, podle svého chemického složení. Antibiotika nejen ničí přemnožené bakterie, ale i užitečné bakterie a ještě podporují množení plísní a kvasinek.
