Cesta
Pro lidstvo je nejdůležitější si uvědomit, k jakému úkolu bylo stvořeno. Zemi mělo zvelebit k obrazu Božímu, vytvořit ráj na Zemi, ne ji zabíjet a ničit. Ne zabíjet druhé bytosti k ukojení svých vlastních choutek. Zvířata nebyla určena k zabíjení a následnému pozření nenasytným člověkem, stejně tak jako člověk není k tomuto účelu pro jiné bytosti stvořen.
Člověk byl postaven na nejvyšší duchovní stupeň na Zemi, bohužel tím, že se sám zařadil na nejvyšší stupeň potravinového řetězce, ocitl se náhle na nejspodnějším stupínku duchovního žebříčku. Lidský vývoj se však díky mnoha bolestným zkušenostem, neštěstím a nepříjemným událostem, kterými musel projít, začíná obracet na své cestě, která nebyla správná, a mnoho jedinců začíná nacházet jediný - správný směr.
Každý jde svojí cestou, má jiný úkol ve svém žití, ale cíl je jen jeden, do kterého míří všichni, kteří si začali uvědomovat, že přes jejich srdce je duše oslovuje, ne skrze rozum, který je jen naučen dělat to, co dělají všichni, co je jim ukázáno a vnucováno a co se vždy konalo. Je třeba vzít osud do svých rukou, dělat to, co nám říká srdce, naše duše, co nás vede k jedinému správnému a pravdivému cíli. A vždy musí každý jedinec začít sám u sebe, změnit sebe, ne druhé. Až budou bytostmi, které dokáží vést sami sebe, potom teprve mohou vést i druhé, jako světlo tmavými cestami k zářivému, jednotnému cíli.
Aby duše mohla plnit svůj předurčený úkol, k němuž byla stvořena, musí být pro pozemský život uzpůsobena žitím ve zdravém, silném lidském těle. Těla zdegenerovaná stovkami let nesprávného starání se o ně, nemohou ani v nejmenším sloužit potřebám ducha, jehož možnosti jsou tak utlumeny na minimum. Není možné začít jiným krokem, než uzdravit a posílit svoje těla. Ovlivnit svoje těla můžeme jen tím co do nich, různými možnými způsoby, dostáváme. Ať je to energie, myšlenky, strava, kosmetika.., vše musí být čisté, boží, neovlivněné chtíčem a nenasytností tak, jak jsou lidé na to zvyklí.
Kdo se rozhodne pro změnu, pak musí vše staré opustit, nemůže pokračovat v ničem z toho, co dělal doposud. Teď se rozhodnout a v tu chvíli stát na startovní čáře nového života a už nikdy se neohlédnout, protože pak bychom hleděli jen do tmy, pro kterou již není Světlo. Světlo je před námi a s námi, dívejme se kolem nás, ne za sebe, ne před sebe, v každičkém okamžiku jsme tady a teď, na to nesmíme zapomínat a neustále tady a v tuto chvíli žít, tvořit nové a důležité pro tento čas, ne pro čas, který následuje, který bude nebo dokonce už byl. Vše staré opusťte a myslete jen na přítomnou chvíli, která ovlivní i tu budoucí. Nemůžeme ani čekat na budoucnost, abychom ji ovlivnili, neboť budoucnost tvoříme právě v tento čas přítomnosti. Začněme se starat o svoje těla, vyčistěme je, aby duše a Bůh k nám mohli mluvit a vést nás do světla Budoucnosti.
V prvé řadě je nutno vzdát se veškerých chemických, uměle vytvořených a nepřírodních doplňků, všeho, co do svého těla jakýmkoli způsobem dostáváme ústy, dýcháním, kůží, myšlenkami. Bez tohoto kroku nemůžeme pokračovat dále. Neučiníme-li první krok, nemůžeme udělat ani ten druhý. A každý další a další krok se stává těžším a těžším. Neboť zvyk je železná košile a nejen to, je to velká závislost, tak jako jiné těžko zvládnutelné závislosti. Závislosti, kterých se neumíme vzdát, nemáme silnou vůli se jich vzdát, ale vždy máme sílu se jich vzdát. Na to nesmíme zapomínat. Máme sílu a schopnost udělat cokoli, jen nám v tom brání naše těla připoutaná k zemi, neboť nenašla ten pravý, vše ostatní přehlušující důvod přetrhat omezující pouta, zvednout se a jít, vedeni Světlem, k našemu cíli. Přestaneme-li zásobit naše tělo chemickými, uměle vytvořenými nesmysly, můžeme teprve vykročit a udělat druhý krok. Zbavit se všeho, co jsme k tomuto účelu vyrobili a nahradit tím, co nám bylo k této potřebě vždy poskytováno přírodou, Zemí, je ten nejjednodušší úkol, který nás na cestě čeká.
Vzdát se veškerých zvyklostí a požitků vkládaných do našich těl ústy, potřebuje velké odhodlání k překonání závislosti na pocitech, které nám v minulosti přinášely. Pokud úmysl a rozhodnutí tuto část minulosti opustit není čistý, nejsme schopni již vykročenou nohou dokončit svůj druhý krok. Pak už se dokážeme jen otočit a jít zpět do naší temné, avšak důvěrně známé uličky minulosti s rozhodnutím v ní zůstat a raději ležet v okovech, ale nasycen, smyslové pohárky obohacujícím, i když naše tělo ochromujícím, otravujícím či smrt přinášejícím, nektarem, který jsme tak pyšně stvořili k obrazu svému.
Náš druhý krok tví přitom v jednoduchosti a lehkosti, kterou už neznáme, nikdo nás ji v tomto životě neučil, nikdo nepůjde vedle nás a nebude nás držet za ruku, musíme ji poznat, učit se z hlasu svého srdce a jít sami, neboť každý jde svým krokem a vlastním tempem a pokud by nás někdo chytil za ruku, zastaví či zbrzdí buď sebe, nebo nás. Jednoduchá, prostá strava, poskytnutá nám Bohem, přírodou, Zemí, je přesně to, co potřebujeme a vše, co potřebujeme je nám dáno.
Matka Země byla stvořena k naprosté dokonalosti a člověk svým sobeckým zásahem vše proměnil z harmonie v chaos. Byli stvořeni masožravci, aby slabí, umírající a nepřeživší jedinci nezůstali tlít pod jejich nohami. Byli stvořeni býložravci, aby rostliny nepřerůstaly nad jejich hlavami. A byli stvořeni ti, jež si v takto vzniklé harmonické a krásné Zemi mohou utrhnout plody určené k dokonalé a bezchybné obživě svých těl, příbytků čisté, Bohem stvořené duše, jejímž úkolem bylo zvelebit Zemi a ne zahodit jablko a na zapáleném ohni, který je měl hřát, upravovat těla jiných, pro jejich sobecké a neovladatelné touhy chutí, života zbavených bytostí.
Po staletí lidé šli touto, možná i pro svůj duchovní vývoj nutnou, cestou nevedoucí k jejich pravému cíli. Ale dnes nastala doba, kdy musí každý jeden člověk učinit rozhodnutí, zda na této cestě zůstane stát před zavírajícími se dveřmi, nebo udělá ten obávaný první krok za čekajícím Světlem na konci dlouhé cesty do království Božího na Zemi.