Z těla vychází komplex záření. Každé z těchto záření, přestože lidskému oku neviditelných, je současně i barvou. Jedním ze zdrojů tohoto vyzařování je život buněk lidského těla. Dalším je duševní činnost člověka, používajícího přijatou životní sílu k vytvoření svého vnitřního světa. Jeho myšlenky a emoce jsou energiemi a proto i barvami. V auře se tak prolínají vyzařování tělesná i duševní.
Každá barva rezonuje s určitým spektrem psychických stavů a také s určitými vlastnostmi. Každým psychickým stavem, každou emocí a vlastností, kterou si člověk osvojil a která se pro něj stala samozřejmostí, také sám tato barevná vyzařování vytváří. Tímto generátorem barev je zejména jeho vnitřní život.
Protože i lidské tělo, jeho jednotlivé orgány a tkáně mají své specifické barevné vyzařování, které označuje druh jejich činnosti, existují rozsáhlé možnosti vzájemného ovlivnění těla a duše. Žije-li člověk v určitých názorech a přesvědčeních, vytváří odpovídající barevná vyzařování, jejichž účinky budou ovlivňovat i jeho tělesný stav. Bude se tak dít s největší intenzitou právě v těch oblastech těla, kde charakter buněčné činnosti dává vzniknout stejným barvám.
Čistota vnitřního života rozhoduje o čistotě barevných vyzařování a tím zároveň i o jejich síle a účinnosti ve vztahu k pozemskému tělu. Negativní životní postoje vedou k nečistému, zkalenému vyzařování, které zpomaluje vnitřní pohyb těla. Regenerační pochody, tedy nutná obnova buněk, začínají váznout. Naopak pozitivní postoje pomáhají udržovat tělo v jeho zákonité činnosti.
Položíme-li si otázku, jaký druh barevného vyzařování aury, zda tělesný nebo duševní, má z dlouhodobého hlediska pro zdraví člověka klíčový význam, dojdeme nepochybně k závěru, že duševní. To platí i v případě, kdy nemoc vznikla zanedbáváním tělesných potřeb, tedy poruchou tělesného vyzařování, neboť každý takový způsob zacházení s vlastním tělem musí mít svůj původ v odpovídajícím duševním postoji.
Pokud některé oblasti naší aury postrádají svá barevná vyzařování, souvisí to velmi s naším vnitřním životem. Nejpřirozenějším způsobem, jak tyto barevné defekty zahojit, je změnit svůj vnitřní život. Defektní vytváření určité barvy si nelze představit jen jako její chybění či nedostatečnou produkci. Mnohem více se jedná o zkalení její původní čistoty.