2. čakra SVADHISTHANA

Druhá čakra je centrum původních, nefiltrovaných emocí, sexuální energie a tvořivých sil. Je přiřazena elementu vody, ze kterého povstává vše živé a který v astrologii odpovídá emocím. Zažíváme sami sebe jako část neutuchajícího tvořivého procesu, který se v nás a skrze nás projevuje ve formě pocitů a tvořivého jednání.

Tato čakra je často považována za sídlo Šakti, ženského aspektu Boha, ve formě tvořivé rodící síly. U muže zahrnuje její působnost oblast pohlavních orgánů, které v sobě nesou impuls ke stvoření nového života. U ženy ovlivňuje druhá čakra ty oblasti, kde je takový oplodňující impuls přijímán a kde povstává nový život, kde je posléze rostoucí bytost chráněna, vyživována a zásobena vším potřebným. Voda oplodňuje a nechává vznikat stále nový život. Prostřednictvím této čakry máme přístup k oplodňujícím a vstřícným energiím, které pronikají celou přírodou.

Avšak voda také očišťuje. Uvolňuje a odplavuje vše, co tuhne a staví se jejímu životadárnému proudu do cesty. To se projevuje v tělesné oblasti vyměšující a detoxikační činností ledvin a močového měchýře. Na úrovni duše to prožíváme jako uvolnění a odplavování pocitů, což nám umožňuje prožívat život stále opravdověji a nově.

Rozhodujícím způsobem však ovlivňuje druhá čakra naše mezilidské vztahy, obzvlášť k druhému pohlaví. Do její oblasti působnosti patří erotika stejně jako vzdávání se ohraničeného ega a zážitek větší jednoty v sexuálním spojení.

Harmonická funkce otevřené druhé čakry se projevuje v přirozeném splývání s proudem života a svými pocity. Člověk je vůči lidem, a zvláště vůči druhému pohlaví, otevřený a přirozený. Podílí se na hluboké radosti tvoření a život jej naplňuje údivem a nadšením. Naše pocity jsou přirozené, činí plodným náš vlastní život i životy ostatních.

Chybná funkce druhé čakry má svůj původ hlavně v pubertě. Probouzející se sexuální síly vyvolávají nejistotu, protože rodiče a vychovatelé jsou jen vzácně schopni ukázat mladému člověku, jak s nimi správně zacházet. Často je to také důsledek nedostatku něžnosti a tělesné blízkosti v raném dětství. Může dojít k odmítání a popírání sexuality, čímž ztrácí přirozený projev jejího tvořivého potenciálu a energie se vybíjí nevhodným způsobem, většinou formou přehnané sexuální fantazie nebo potlačené žádosti, která čas od času uniká kontrole. V obou případech vzniká nejistota a napětí ve vztahu k druhému pohlaví. Cítění se pak stává hrubým a člověk má tendenci upřednostňovat uspokojování svých vlastních sexuálních potřeb. Žije v neustálé touze po naplňujícím sexuálním vztahu, aniž by poznal, že příčina, proč se jeho přání nenaplňuje, je v něm samém.

Se ztrátou nepředpojatosti a neviny v zacházení se sexuální energií ztrácíme také otevřenost pro její tvořivé projevení, pro hru sil jin a jang a pro dětský údiv nad zázrakem života.